E-mail: info@elthin.cz | Tel. 606833701 | Facebook | Youtube  

Elthin - středověká hudba
Dechové flétnové

Flétny

flétnyKaždý kluk snad prošel v mládí obdobím, kdy si dělal jarní píšťalku z proutku vrby nebo jiného stromu. Je to jen jeden z mnoha důkazů, že snad právě flétna patřila k nejstarším hudebním nástrojům vůbec. Archeologické nálezy to koneckonců potvrzují. Ve středověku se flétny vyráběly ze dřeva, i když je z poslední doby známo na evropském území několik archeologických nálezů kostěných fléten datovaných do doby mezi 5. a 12. stoletím. Z účetních knih z r. 1467 víme, že Karel Smělý měl tři flétny ze slonoviny, z nichž jedna byla zdobena perlami a drahými kameny, měla zlatou hlavici a dva zlaté kroužky. Vedle vzácné slonoviny se zřejmě občas flétny dělaly i kovové, ale bylo to velice ojedinělé. V roce 1385 byl francouzský král obdarován malovaným flageoletem udělaným z mědi. Většinou ovšem byly flétny dřevěné, což dokazují rovněž zachované fragmenty. Nejzachovalejší je flétna, nalezená v r. 1940 v holandském Dordrechtu, dnes uložená v Haagu v Gemeentemuseum. Datována je mezi polovinou 13. a počátkem 15. století. Jean de Gerson mezi lety 1424– 26 považuje za šťastného toho, kdo Boží dílo poznává nejen v přírodě, ale i v řemeslu, jakým je proražení nepříliš velkých dřev pro sambucu a fistulu.

Flétna se ve středověku skrývá pod celou řadou jmen. Nejčastější je latinský název fistula. Ve francouzských písemnostech se objevuje flautella, flestella, flistel, fleüte, fleuthe, fleute, flauste, v německých floyte, v českých floytna, pisstiala a v anglických recorde, recoudor, (poprvé se objevuje v r. 1388 fistula nomine Ricordo). Flétna měla válcové vrtání a nahoře byla uzavřená. Pouze úzký kanálek vedl proud vzduchu na ostrou hranu, která byla pod okénkem, zakončujícím kanálek. Některé flétny nemusely být nahoře uzavřeny a toto uzavření včetně směrovaného kanálku obstaral hráč svými rty a jazykem. Flétna měla sedm otvorů pro prsty a protilehlý osmý (nejvyšší) pro palec. Pro malíček bývaly i dva otvory, takže flétnista mohl hrát dole buď pravou rukou (jak je to běžné dnes), nebo levou. Podle toho používal pravý nebo levý otvor pro malíček. Nepoužívaný otvor býval zaslepen. Postupným odkrýváním otvorů vzniká diatonická řada tónů. Půltóny se vytvářejí buď zakrytím dalšího otvoru pod prvním otevřeným otvorem (tzv. „vydlicové“ hmaty), nebo zakrytím prvního otevřeného otvoru jen z poloviny. Na možnost hry půltónů zakrýváním jen poloviny otvoru upozornil Ramos de Pareja v roce 1482.

Již Venantius Fortunatus (ok. 535–600) upozornil na to, že flétna sladce zní. Hra na flétnu bývala zřejmě oblíbená; píše se o ní v řadě písemností. Mezi jokulátory, kteří v básni Libiaus Desconeus (před 1214) přišli do sálu, byli i ti, kteří dobře hráli na flétny. Flaustes jsou také mezi tichými nástroji, které v ballade Eustacha Deschampse oplakávají v roce 1377 smrt Guillauma de Machaut. Hra na flétnu byla dosti rozšířená, neboť ve středověkých písemnostech se objevují velice často fi stulatores, kteří se pohybovali od panovnických dvorů až na okraj společnosti. Na jedné italské hrací kartě z doby ok. r. 1470 je zobrazena dáma (Poesia), hrající na flétnu.

Církev nenašla zřejmě ve zvuku flétny oblibu. Jan z Holešova napsal v roce 1397, že „Bůh nemá potěšení ani v hlase varhan ani ve zvuku fléten“. Podle anonymního traktátu ze 14. století byla dokonce flétna s holí a mošnou nástroji Antikristovými.

Zvířecí rohy

zvířecí rohy (gemshorny)

Neboli gemshorny (kamzičí, kravské) patří také do rodiny fléten, díky širokému vnitřnímu kuželu jsou zvukově podobné okarínám. Nesmírně lahodný zvuk těchto nástrojů je vykoupen jejich omezeným rozsahem, který nepřesahuje nónu (gemshorny nelze přefouknout), a jejich obtížným dolaďováním. Nejvíce se používali v 15. století v Německu a v Itálii.

Flétna příčná

příčná flétnaPoměrně řídce, i když ne ojediněle se ve středověku vyskytovala také příčná flétna. Ve 13. století jmenuje Adent le Roi v Roumans de Cleomades vedle sebe flétny a traversy a na jiném místě uvádí stříbrné příčné flétny. V inventáři majetku vévody z Anjou (1360) je rovněž uvedena příčná flétna. Guillaume de Machaut staví vedle sebe flaüstes traverseinnes a flétny, jejichž způsob hry je jako na flétnu, tedy svislý. Mezi nástroji oplakávajícími Machautovu smrt v roce 1377 jmenuje Eustach Deschamps i traversaynes. Příčné flétny se do střední Evropy dostaly z Východu byzantskou cestou a výrazněji se zřejmě užívaly v Německu. Ve zdejších výtvarných dokumentech jsou často zachyceny. V Kodexu Manesse (počátek 14. století) je dokonce na uzavřené části příčné flétny patrná tyčka, kterou bylo možno posunovat (jako pístem) uzávěr při vylaďování nástroje.

 

Zdroj: L. Matoušek - Hudební nástroje evropského středověku
Foto: archiv skupiny Elthin